Jan Masaryk (14. září 1886 Praha – 10. března 1948 Praha) byl syn prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeden z nejvýznačnějších československých diplomatů první poloviny 20. století. Byl mimo jiné velvyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády a nakonec taktéž ministrem zahraničí ve vládě Klementa Gottwalda. Při únorové krizi roku 1948 odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády. Na venek vystupoval konstruktivně, pronesl i několik provládních prohlášení. V soukromí ale rezignoval a přemýšlel nad odchodem do dalšího exilu. 10. března 1948 byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu. Jeho smrt je dodnes záhadou. Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z této římsy spadl. Po roce 1990 se k tragickému konci Jana Masaryka vrátil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu - ÚDV, který obdržel řadu podnětů občanů i institucí a znovu prověřil všechny možnosti spjaté s úmrtím Jana Masaryka. Nyní předkládá odborníkům i veřejnosti nejobsáhlejší sborník příspěvků sedmi autorů, do něhož vedle pracovníků ÚDV Jana Kalouse, Lubomíra Boháče a Ilji Pravdy přispěli také historik Jiří Kocian a pamětníci Josef Lesák, Zdeněk F. Šedivý a Antonín Sum.