Nové číslo kulturní revue vycházející jednou ročně (od 1997). Současná světová literatura a výtvarné umění v tematicky vázaných číslech. "Nová Evropa" v titulu tohoto čísla nemá být výrazem ideologicky vyhraněného pohledu, ale naopak pokusem o co nejširší otevření tématu, jímž je současná Evropa jako celek, její tradice, identita i hrozby a příležitosti, jimž čelí. Jelikož téma "Nové Evropy" vyvolává řadu protikladných reakcí, rozhodl se nakladatel tuto názorovou pluralitu zachovat, zejména v její konfrontační rovině, a bude na čtenáři, aby k předkládaným tezím našel své vlastní stanovisko.

Z OBSAHU:
Vedle břitce euroskeptického eseje Lubomíra Martínka, který celé číslo otevírá, zazní jako kontrapunkt uměřeně proevropské texty Claudia Magrise a Ceese Nootebooma, jenž zmiňuje zdrženlivou obavu o dědictví vysoké evropské kultury. Ve stejném duchu se odehrává i důkladnou historickou perspektivou inspirativní rozhovor Jacquese Le Goffa. Naopak svým kritickým pohledem se netají český novinář Luboš Palata ani slovenský spisovatel Peter Pišťanek v původním rozhovoru.
Teoretickou část otevírá utopická vize Nizozemce Ole Boumana, který vidí možnost skutečného evropského sjednocení prostřednictvím společného sdíleného času. Esej maďarského intelektuála Lászla F. Földenyiho hájí konzervativní pohled na evropskou literaturu, kterou prý charakterizuje její (mizející) metafyzický rozměr. Oproti tomu Egypťan Samir Amin podrobuje sžíravé kritice celou evropskou kulturu, v níž spatřuje pouze sociálně-politický konstrukt založený na skrytém rasismu. Zbývající teoretické texty dvou významných evropských levicově orientovaných filozofů - Étienna Balibara a Slavoje Žižeka - s nadhledem, intelektuální pronikavostí a vtipem zkoumají možnosti současné Evropy (a jejích intelektuálů) vystupovat jako protiváha globálních mocností: především USA, ale i Číny.
Podobnou pestrost pohledů nabízí i letošní beletristické texty, které vedle aspektu evropského soužití s odlišnými kulturami imigrantů akcentují také téma bývalého Východu a Západu, jež je v podobě skrytého dělítka v současné Evropě stále přítomno. To se týká jak profilu nositelky Nobelovy ceny Herty Müllerové i textů tak odlišných autorů, jako je Michel Faber, Sofi Oksanen, Attila Bartis, Alherd Bacharevič nebo Aleš Šteger. Podobnou zkušenost sdílí i německy píšící autoři českého původu Jan Faktor a Michael Stavarič. Nečekaně zábavným způsobem na téma evropské multikulturality nahlíží mladý nizozemský autor Robert Vuijsje, stejné téma ve svých prózách zkoumají francouzsky píšící Chimo a Olivier Adam i Brit Gautam Malkani. Zajímavým pohledem z druhé strany je povídka íránského autora žijícího ve Francii Alí Erfána a neobvyklou perspektivu na evropské dějiny nabízí text albánského spisovatele Ismaila Kadareho. Českou a slovenskou literaturu zastupují texty Michala Hvoreckého, Petra Měrky, nositelky Ortenovy ceny Jany Šrámkové a také povídka - skutečné - mladé autorky vietnamského původu Hoy Nguyenové. Pomyslným bonusem k tématu vyrovnávání se se zkušeností života na hranici někdejšího Východu a Západu je dramatický text Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše Salcburský guláš. Výtvarné části dominuje ohlédnutí za Istanbulským bienále, které se příznačně uskutečnilo ve městě rozkročeném mezi Evropou a Asií, společně s rozhovory s Jiřím Thýnem a Markem Medunou a profily čtyř současných evropských výtvarníků (Pauliny Olowské, Davida Maljkovi?e, Johanny Billing a Falke Pisano). Oblasti překládání vysoké literatury (Ezra Pound, L.-F. Céline) komentuje v rozhovoru Anna Kareninová.
Celé letošní téma uzavírá zasvěcený profil čtyř současných německých a francouzských režisérů tureckého, kurdského a maghrebského původu, v jejichž tvorbě zkušenost "nového Evropana" nalezla svůj vlastní umělecký hlas, překračující hranice mezi tradiční evropskou a jejich původní kulturou, který je možná zároveň novým nadějným hlasem evropské budoucnosti… sakriti opis