Po částech věnovaných trinitární teologii (Bůh v Trojici, rok vydání 2003) a kristologii (Vtělení Slova, rok vydání 2007) se autor v této části zaměřuje na oblast eklesiologie a sakramentální teologie. Tato pojednání jsou logickým pokračováním kristologie, protože církev a svátosti lze chápat pouze ve vztahu ke Kristu, jako jeho prodloužení zde. Kristus, v jehož duši přebývá v plnosti Duch svatý, uděluje dar Ducha věřícím. Prostředkem tohoto rozdílení je svátost: především prvotní svátost, jíž je církev, potom sedm svátostí, v nichž církev ve světě viditelně pokračuje v Kristově vykupitelském působení, které se samo o sobě stalo neviditelným, ale ve svátostných znameních nikdy nepřestalo pracovat pro spásu. V tomto traktátu se tak dovršuje druhá fáze dogmatické syntézy: návrat člověka k Trojici, člověka stvořeného k obrazu Trojice a pro Trojici. sakriti opis