Sílícímu vlivu křesťanství se na sklonku antiky brání milovníci staré vzdělanosti a zbožnosti - ”poslední pohané”. Macrobiův spis Saturnálie nabízí dobový pohled do prostředí nejvýznamnějšího uskupení ”posledních pohanů” na latinské půdě, do Symmachova kruhu, působícího v Římě v poslední třetině 4. století. Využívaje tradičního žánru symposií, shromažďuje Macrobius (první třetina 5. století) na fiktivní hostině o římském svátku Saturnálií pohansky cítící vzdělance, aby je nechal pronášet vážené i rozmarné řeči o kultech a rituálech, o dějinách literatury a rétorice, o kulinářství a zažívání. Macrobiovy Saturnálie jsou dokumentem - a současně uměleckou fikcí, idealizovaným kolektivním portrétem ”posledních pohanů”.