Jaroslav Seifert říkal, že město, které milujeme, musíme ohmatat nohama. A jak jinak si zamilovat město na Seině, než je prochodit křížem krážem a vnímat každý detail? Chodit až do únavy a i ve snu si vybavovat zřetelně prchavé vjemy, v nichž se střídají místa důvěrně známá s dechem osob, co prošly našim životem a někam se vytratily! Sbírka veršů „Stopami dláždění mademoiselle Paris“ nijak neskrývá milostnou emoci, zážitky mnoha procházek, které zanechaly hluboký zážitek a detailní vzpomínku. Setkáváme se tu s obrázky lidí, kteří tu žijí a které potkáváme či někdy dávno jsme je potkali, s reminiscencí na lásku, na nostalgii rozchodů i na opilost štěstí. Každý kousíček dláždění vyvolá mozaiku vzpomínek. Ve vzácné souhře tu verše básníka dotváří kresby dalšího milovníka Paříže – Jana Antonína Pacáka. sakriti opis