1. června 1940 tisíce britských vojáků a letců, kteří zůstali ve Francii po evakuaci z Dunkirku, zahynuly poté, co jejich transportní loď, Lancastrii, zasáhl německý bombardér. Žádná jiná námořní katastrofa v britských dějinách si nevyžádala tolik obětí na životech, a jen málo katastrof světových se jí mohlo svým rozsahem rovnat. Churchill však v zájmu udržení morálky obyvatelstva tragické zprávy cenzuroval, a tak se Britové o této válečné tragédii nedozvěděli.

S využitím vzpomínek těch, kteří přežili, informací z dosud nepublikovaných historických dokumentů a výsledků rozsáhlého výzkumu ve Francii a Británii vypráví tato kniha příběh o zkáze někdejšího parníku společnosti Cunard a líčí osudy těch, kteří cestovali na jeho palubě. Při katastrofě zahynulo téměř 3000 lidí, tedy více než dvakrát tolik, kolik s sebou do studených mořských hlubin strhl Titanic, a podle některých zdrojů jich bylo ještě více. První oběti na životech si vyžádala exploze bomby na palubě majestátní lodi, dalšími pak byli ti, kteří prohráli svůj boj o život ve vodách za ústím řeky Loiry, kde vzdorovali vodním vírům a vytrvalým náletům německých letadel, a ti, kteří zůstali na palubě lodi až do okamžiku, kdy její 16 000 tun těžký trup zmizel pod hladinou a oni za zpěvu vlasteneckých písní klesli spolu s ním k mořskému dnu. Vzhledem k tomu, že Churchill nedovolil, aby se zprávy o jejich hrdinské smrti dostaly na veřejnost, se ani pozdější dějiny o Lancastrii téměř nezmiňují.

Jonathan Fenby, díky jehož vypravěčskému talentu tento mimořádný příběh znovu ožívá, rovněž vykresluje osudy těch, kteří po evakuaci Dunkirku zůstali ve Francii. V té době byli téměř ignorováni, ačkoli jich nebylo méně než 100 000, dokud Churchill po dvou týdnech nakonec nesvolil k jejich odsunu. To už měli v zádech německou lavinu, před níž nakonec kapitulovala i francouzská vláda.

Poutavý a velmi působivý příběh zkázy lodi Lancastria a těch, jejichž životy byly s touto lodí osudově spoutány, vypráví bezesporu o jedné z nejtragičtějších událostí druhé světové války.