Radosti a strasti pražského Žižkova v časech normalizace Puberťáci Bóža a Růža bez sebe nedají ani ránu. Martin s nikým nemluví a je tajemný jako hrad v Karpatech. Holky se pošťuchují a soutěží v trapnosti — myslí si kluci. Až na to, že by s holkama taky chtěli něco mít. Třeba Šimona — ta má doma dokonce video! Všichni jsou z jedné třídy a pod dohledem učitele Jury se tak nějak snaží dospět. V kulisách Žižkova osmdesátých let. Do Prahy se chodí jenom výjimečně — Žižkov je svět sám pro sebe, Praha je velký svět. Estébáci, šlapky a veksláci možná překračují hranice oběma směry, ale děti, kriplové a týraná zvířata jsou doma jenom na Žižkově. Simona Bohatá přichází s novelou, která má výraznou atmosféru. Místem je periferie, časem normalizační bezčasí, hlavními postavami děti. A jazykem živá pražština, řeč průjezdů, dvorů a pavlačí. Z fragmentární struktury vyprávění postupně vystupuje obraz jednoho zvláštního světa, který dnes už téměř zmizel. Máloco je však této novele vzdálenější než nějaká normalizační nostalgie. Román Všichni sou trapný je ostrá próza z doby, kdy zničit někomu život bylo až příliš snadné. A sobě zvlášť. sakriti opis