„Sochařem se nikdo nevyučí – sochařem se prostě někdo stane”, začíná Jiří T. Kotalík úvodní text do monografie sochaře Václava Fialy.

Na čtyřista stran fotografií soch umístěných ve veřejném prostoru, v nezvyklých interiérech nebo v autorově ateliéru, v bývalé tankové garáži v rodných Klatovech.
Fiala se k sochařské práci dostal ve svých sedmatřiceti letech a jaksi skokem. O tom, že socha dokáže změnit život je několik textů, které knihu provázejí. Bilanční publikaci doprovodili svými texty Jaromír Zemina, Marcel Fišer, Rostislav Švácha a Josef Vomáčka. „Uznání a respekt si musíte tvrdě odpracovat,” končí Kotalík svůj text. „Václav Fiala celým svým životem a dílem dokazuje, že jeho dávný sen o budoucí profesi se vrchovatou měrou naplnil.“

Dnes patří Václav Fiala k nepřehlédnutelným osobnostem současné domácí sochařské scény. Patří k nejvšestrannějším tvůrcům své doby s výrazným monumentálním cítěním a schopností pro silné kontextuální působení soch v konkrétním prostředí. Dopracoval k osobitému výrazu, který jej charakterizuje a jasně vymezuje. Jeho dílo se v čase proměňuje, protože rád experimentuje. Má dokonalý cit pro materiál a občas, pro sochaře netradičně, zapojuje do konečného výrazu, s razancí a přímočarostí, i barvu. sakriti opis