Memoárová kniha Samuela Jana Hejzlara Na háku volně navazuje na předchozí díl vzpomínek Na hraně koncentrující se na život v Liberci a bývalém sudetském pohraničí v těsně poválečném období. Tentokrát se autor detailně, často humorně, každopádně vždy s nadhledem barvitě a sugestivně rozepisuje o dvou letech povinné vojenské služby 1957 – 58, kterou tento pevně věřící muž absolvoval především v západočeském pohraničním újezdu Hradiště v Doupovských horách.
Popisuje své problémy plynoucí z razantního odmítnutí použít v jakémkoliv případě zbraň, ale také příhody se svými „spolubojovníky“ postiženými nekompromisním a absurdním vojenským drilem ze strany důstojníků sloužících tehdy v armádě pod vrchním velením nechvalně proslulého generála Alexandra Čepičky. Líčí denní život v kasárnách, ale nevyhýbá se i zachycení výjimečných událostí, revolt jednotlivých vojáků i jejich psychických problémů ústících mnohdy až k sebevraždě nebo jiným násilnostem. Nachází však i v tomto nehostinném a syrovém prostředí hřejivé lidské výjimky mezi řadovými vojáky i veliteli, kteří se vyrovnávaj&iacu te; nebo alespoň mlčky tolerují jeho duchovní postoj k životu, ačkoli hned v prvních dnech služby obdržel vojín a později svobodník Hejzlar přezdívku Modlil.
Výrazný akcent na spirituální rozměr existence odlišuje Hejzlarovy vojenské memoáry od řady podobných literárních děl situovaných do armádního prostředí v tíživých padesátých letech dvacátého století. sakriti opis