Louis Nicolas Davout byl nejnadanější z Napoleonových maršálů a jediný, který se mu v taktice vyrovnal. Zúčastnil se mnoha slavných Napoleonových bitev, měl lví podíl na vítězství u Slavkova a jeho tituly vévody z Auerstädtu a knížete Eckmühlského připomínají další dvě velké vítězné bitvy, které vybojoval samostatně. Přezdívku Železný maršál si vysloužil hlavně pro neotřesitelnou ráznost, odvahu a důslednou metodičnost, s nimiž vedl své vojáky a díky nimž nebyl nikdy poražen. Osvědčil se také jako velmi schopný organizátor a administrátor. Měl tehdejší vojenskou teorii i praxi v malíčku a k ní, podle současné terminologie, manažerský smysl a styl i v záležitostech mimo vlastní bojiště: výcvik, logistiku, zpravodajství, vojenskou psychologii… Současně vždy neochvějně prosazoval to, co pokládal za správné, vyznával přísné morální zásady. Ani jeho protivníci mu nemohli upřít poctivost, nezištnost a neúplatnost. Povinnost mu byla vším, řídil se jí v první řadě sám a její plnění tedy nesmlouvavě až drsně vyžadoval i od ostatních. Svou kontroverzní povahou, nedostatkem vlídnosti a shovívavosti si přitom tento vojevůdce kolem sebe zbytečně nadělal mnoho nepřátel, proto zůstává maršál Davout i v dnešní době nezaslouženě méně známý než mnozí jiní protagonisté napoleonských válek. sakriti opis