Prvního z moderních básníků Anglie, Gerarda Manleyho Hopkinse, objevila Maria Hoffman náhodou, když hledala verše jiného autora, Edwarda Leara. G. M. Hopkins ji uhranul okamžitě. Skladatelka, očekávající za čistou výpovědí i čistou duši, našla v poezii kněze a profesora na Univerzitní koleji v Dublinu inspirativní poselství – soulad smysluplného života s dílem, které jej oslavuje a nezavírá oči před skutečností, že naše pouť má vždy líc i rub.
Na cestě za hudebními obrazy Hopkinsovy poezie Maria šťastně potkala citlivého společníka, muzikanta Jana Hrubého, jenž umí naslouchat srdcem. Přes rozbouřené vody názorové různosti, přirozeně odpovídající věkovému rozdílu rovných dvou generací, splynula v otvovickém studiu imaginace mladé skladatelky, klavíristky a zpěvačky s krásou hudebního světa houslového šamana českého rocku.