Blízkovýchodní nestabilita se vnějškově manifestuje různými způsoby: krizí vládnoucích režimů, vzestupem politického islámu, terorismu, revolucí, občanských válek či rostoucí migrací a zhroucením řady států. Kniha nabízí výklad kořenů této nestability s pomocí teoreticky původní a empiricky podložené historicko-sociologické srovnávací analýzy. Zatímco ve výkladech vývoje post-koloniálního Blízkého východu dosud dominovaly dvě protichůdné teze – jde o region zaostalý, neměnný a rigidní, nebo naopak proměňující se až příliš rychle – kniha nabízí alternativní perspektivu vycházející z vysoce nerovnoměrného a nesynchronizovaného tempa změn v jednotlivých dimenzích blízkovýchodní modernizace. Dochází zde totiž k (1) rychlé socio-demografické změně (razantní růst populace a podílu mládeže, prudká urbanizace, expanze médií a vzdělanosti), (2) pomalejší, nestabilní a zaostávající změně ekonomické (závislost na exportu ropy, vysoká nezaměstnanost) a (3) pomalé až regresivní změně politické (eroze schopnosti států vládnout, absence demokratizace i liberalizace). Teoretický model studie je vybudován s pomocí kritického čtení teorií modernizace a koncepce rozmanitých modernit, která umožňuje zohlednit také širší kulturně-náboženský a mezinárodně-politický kontext blízkovýchodní nerovnoměrné modernizace. Teoretický model je poté empiricky testován s pomocí časových řad (1960-2010) několika desítek indikátorů, které pokrývají demografickou, sociální, ekonomickou i politickou dimenzi modernizačního procesu. To autorovi umožňuje provádět čtyři typy komparací míry nerovnoměrnosti blízkovýchodní post-koloniální modernizace: (1) blízkovýchodní modernizace a modernizace v dalších post-koloniálních makro-regionech, (2) nerovnoměrnosti jednotlivých fází samotné blízkovýchodní modernizace, (3) jednotlivých států uvnitř blízkovýchodního regionu s důrazem na vzájemné srovnání zemí arabských, (4) post-koloniální blízkovýchodní modernizace s ranou modernizací západoevropskou. Poslední krok analýz představuje přechod od makro-úrovně nerovnoměrné strukturální změny k mikro-úrovni sociálních a politických aktérů a jejich jednání. Jejím výsledkem je identifikace více než padesáti dílčích kauzálních mechanismů, které ve strukturálním rámci nerovnoměrné modernizace generují politickou nestabilitu. Celkově se kniha nesoustředí, jak je často zvykem, na vnějškově sledovatelné politické aktéry a jejich souboje. Nýbrž na pod povrchem politického soupeření probíhající hluboké a dlouhodobé kumulativní demografické, sociální a ekonomické změny. Na změny, které neprobíhají pouze v jednotlivých zemích Blízkého východu, nýbrž jdou od konce 2. světové války napříč celým regionem a dnes ve svém souhrnu dávají vzniknout zcela novému Blízkému východu než byl ten, na který jsme byli dlouhá desetiletí zvyklí. sakriti opis