Bývalý českobudějovický konvent dominikánů s kostelem Obětování Panny Marie, jehož areál později sloužil piaristům a redemptoristům, představuje jednu nejvýznamnějších architektonických a historických památek jižních Čech. Soubor jeho budov tvoří nejen dominantu v historickém jádru městské památkové rezervace, ale i uzlový bod v paměti městského organismu, s jehož vznikem a osudy je pevně svázán - mimo jiné i jako místo úcty k mariánské ochránkyni města, gotickému obrazu Panny Marie Klasové. Klášter je hmotným pozůstatkem řeholního společenství, které po několik století ovlivňovalo duchovní dějiny města. Některé měšťanské rodiny ke klášteru pěstovaly úzké vazby i po generace: projevovaly se vstupem jednotlivců do řádu, zbožnými odkazy, fundacemi a také pohřby v klášterních prostorách. Koexistence řeholního domu s prostředím většího města se neobešla ani bez četných sporů různého druhu, ani jim se výklad nevyhýbá.

Kniha se snaží zachytit "celý příběh" areálu historických staveb od jejich počátků ve 13. století až po současnost, a to na základě kombinace dvou hlavních metodických postupů: vyhodnocením rešerše archivních pramenů, na místě prvním z městského archivu, a umělecko- a stavebněhistorickým rozborem památky přihlížejícím k výsledkům archeologických, restaurátorských a dendrochronologických průzkumů. Svým pojetím, metodickou výzbrojí a mimo jiné i využitím 3D modelů jednotlivých fází vývoje podoby areálu publikace navazuje na obdobně koncipovanou knihu Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích (2014).