„Naše osádka byla briefována na cíle v okolí Lipska. Po uvážení minulých zkušeností se rozhodla letět ve výši 33 000 stop, nehledě na kondenzační stopy, neboť německý radiolokační systém pracoval úspěšně a nepřítel stejně věděl o pozici letounu po celou dobu jeho letu. Východně od Frankfurtu nad Mohanem jsem spatřil nepřátelský letoun zanechávající kondenzační stopu. Stoupal na stejném kursu jako naše Mosquito. Letoun byl identifikován jako Me 109. Instruoval jsem pilota odhodit pomocné nádrže a otevřít plyn i obrátky naplno v domnění, že se nám podaří uniknout. Po krátké době se ukázalo, že nepřítel přestože stoupal zkracoval vzdálenost. Instruoval jsem pilota točit velikou zatáčkou na západní kurs. Nepřátelský letoun se snažil zaútočit ze spodu skryt v kondenzačních stopách Mosquita. Pak jsem instruoval pilota točit prudce doprava a strhnout Mosquito do letu střemhlav, aby se dostalo ze stop. Po několika útocích při neustálém klesání se nepříteli podařilo docílit zásahů do směrovky, navigátor viděl kusy směrovky odlétnout. V příštím okamžiku pilot zjistil, že nemůže Mosquito vybrat z pádu a nařídil připravit se ke skákání. V důsledku rychlosti letounu jsem visel ve vzduchu ven ze sedadla a s velkou obtíží se přitáhnul pažemi do nosu letounu. Odkud jsem přemístil padák k sobě a uvolnil mapy a navigační pomůcky z prostoru nouzového východu. Ve výšce 6000 stop se pilotovi podařilo letoun srovnat, ale po několika sekundách Mosquito spadlo opět do nekontrolovatelného letu střemhlav, ze kterého jej pilot vybral nad nezjištěnou lokalitou ve výši stromů. Pak jsem zpozoroval asi 300 metrů vpravo jeden Fw 190. Flak ve městě zahájil palbu, posádka viděla plno rozprasků kolem Mosquita. Díky tomuto flaku Fw 190 zanechal pronásledování. Brzy na to Mosquito klesalo opět a přerazilo levým křídlem jedlový strom a tento náraz zanechal dvě velké díry v levém křídle, které se však neulomilo. Osádka proletěla asi 160 km nad Německem ve výši stromů, s neozbrojeným a porouchaným letounem. Přistála na bázi se směrovkou ustřelenou z 90 %…“ (z hlášení navigátora britské 544. průzkumné peruti, F/Lt Karla Vokouna, o boji nad Německem 14. března 1945) Závěrečná část rozsáhlého projektu, pojednávajícího o historii bojů československých letců ve Velké Británii v dobách druhé světové války je logicky věnována závěrečnému válečnému roku 1945. O tom, že bude rokem vítězství, již málokdo pochyboval. Příslušníci československého stíhacího křídla (310., 312. a 313. peruť), vyzbrojení Spitfiry Mk.IX až do konce války podnikali dálkové doprovody bombardovacím svazům, útočících na Německo a sváděli své poslední boje s kdysi tak obávanými soupeři. Bombardovací 311. peruť operovala na nových Liberatorech GR.Mk.VI ze Skotska proti německým ponorkám a hladinovým plavidlům v Severním a Baltském moři. Posledního úspěchu dosáhla krátce před uzavřením příměří. Svůj díl práce až do posledních hodin odváděl i příslušníci britských leteckých jednotek. Stejně jako všechny předchozí části tohoto velkorysého projektu, i tuto autor pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium, v němž není opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbrojní a velitelsko-personální změny. Hlavní část tohoto kalendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne četné biografické črty nejvýznamnějších letců, dále přehledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. V samotném závěru nebudou scházet ani rozsáhlé tabulky, které sumarizují šestiletou dramatickou válečnou epopej, jíž činnost československého letectva na Západě nepochybně byla. sakriti opis