Řadový voják Josef Sedlmeier za války prošel různými frontami, byl raněný a jaro roku 1945 ho zastihlo spolu s dalšími vojáky na únikové cestě směrem na západ, domů, případně do amerického válečného zajetí, které nebylo takovým postrachem jako hrozící ruské zajetí. Ale stalo se a na území Československé republiky padl do rukou oddílu Rudé armády. Události dostaly spád a zde začíná příběh, který autor působivě líčí na hranici dokumentu a literárně zpracovaných vzpomínek. Po týdnech v zajateckých táborech v Čechách se Sedlmeier ocitl v nacpaných nákladních vagonech vlaku směřujícího do zajateckých táborů Sovětského svazu. Josef byl velmi mladý, rychle se však naučil strategii přežívání v krutých táborových podmínkách. Jeho odysea ho vedla mnoha zajateckými lágry v jižním Rusku a oblasti Kavkazu, vystřídal četná pracovní komanda, poznal mnoho lidí, zajatců i dozorců, Němců i Rusů. V knize vypráví o dřině, šikaně, nedůstojných životních podmínkách, bezmoci, ale také o přátelství, soudržnosti, pomoci a pochopení. Pracovní šikovnost, nezdolný optimismus a humor a hlavně nezlomná naděje a víra v návrat domů mu pomohly přežít. Vypráví o těžkých časech, ale odstup a získaná životní moudrost mu dovolují čtenáře pobavit i veselejšími historkami.