Po úspěšném svazku Můj Janáček vycházejí pod názvem Zneuznávané dědictví Cervantesovo dva Kunderovy eseje věnované umění románu: Zneuznávané dědictví Cervantesovo a Jeruzalémský projev: Román a Evropa (z knihy L’art du roman, Editions Gallimard 1986). Na záložce se dočtete: Zapomíná se, že zakladatelem Novověku nebyl jen Descartes. Byl to též Cervantes. Umění románu postihlo novou tvář světa, v němž „jediná boží Pravda se rozpadla na sta relativních pravd“. Román, „dědictví Cervantesovo“, provázel Evropu po několik staletí až do doby „terminálních paradoxů Novověku“ – paradoxů nádherně odhalených velkými středoevropskými romány první půle dvacátého století. Román může dnes jen těžko žít „v míru s duchem naší doby: chce-li ještě objevovat, co není objeveno, chce-li ještě ‚pokročit‘ dál jakožto román, může to dělat jen navzdory a proti pokroku světa“. sakriti opis