V pořadí již devátá Křivánkova kniha poezie. Tvoří ji pětatřicet básní, sestávajících až na drobné výjimky z pouhých osmi veršů. Pro sbírku je příznačná snaha o významovou kondenzovanost, rytmickou bohatost, osobitou metaforičnost a výrazovou úspornost. Tyto tiché básnické meditace se obejdou bez zbytečných slov či jazykových exkluzivit, básník užití každého slova náležitě zvažuje. Verše na čtenáře působí dojmem životní autenticity, opravdovosti, která se rodí jen z mnohdy bolestně prožívané reality. Vstoupíme-li do ztišeného světa nové knížky, zjistíme, že dominantním časoprostorem je období podzimu a zimy a celá kniha je pak niternou bilancí stárnoucího básníka. Vrátka do ticha jsou sbírkou mistrovskou a bez nadsázky i tím nejlepším, co doposud autor napsal. V knize jsou využity výřezy z velkoformátových grafik Miloslava Polcara, které vznikaly nezávisle na básníkově poezii. Přesto mezi výtvarným a literárním dílem existuje těsná ideová a pocitová souvislost a celkové vnitřní souznění. sakriti opis