Olympic - Bombarďák / CD papírový digipack / Více než 60 let po startu motory stále burácí: „Mám to rád. Napořád. To nejde vzdát.“

Šly rozličné fámy o tom, jak může vypadat nové album Olympiku, následovník velmi úspěšných Kaťat. Že by opravdu v některých rozhovorech naznačený heavy metal? Výsledek je nepochybně razantní i logicky tradiční. Všechny skladby napsal Petr Janda pro vlastní kytarovou říznost, častou fofrovací dvojšlapku bubnů Martina Vajgla, osvědčeně dynamickou baskytaru Milana Brouma a potřebně hutné klávesy Pavla Březiny. Dvanáct skladeb tak nabízí nefalšovaný Olympic, neodmítající zajímavé okolní vlivy, ale ve výsledku – určitě naštěstí – znějící tak, jak ho máme už více než šest desetiletí v oblibě. Opatřeny texty s chytlavými slogany (Robert Kodym, Lukáš Koranda, Tomáš Zajíc, Ondřej Fencl a Petr J. sám) mohou spolehlivě fungovat jako rachot veteránského letadla (titulní píseň), vyzývat ke společnému hulákání (Heja, heja), pomocí dunivých kotlů posílat rytíře na smrt (Bílá hora), keltskou zpěvností zkoumat ego (Trpaslík), bláznivým tempem i minimalistickým textem se střemhlav řítit vpřed (Jaro) či s doprovodem mohutných tympánů zkoumat současnost (Anonym). No, a pak jsou tu samozřejmě také silnými melodiemi proslulé, po prvních tónech zařaditelné balady. Dřív než se setmí, Byla má, A tak se neptám či Zatoulaná mají značnou šanci najít místo v srdcích fandů i v koncertním programu. Dobře namazaná instrumentální mašina jménem Olympic, Jandovo vždy originální zpívání a barevné vícehlasy jsou nezaměnitelným poznávacím znamením i tohoto alba.

Tracklist: Bombarďák / Dřív než se setmí / Heja, heja / Zatoulaná / Uřvaná Lilith / Jaro / Trpaslík / Byla má / Kdo se bojí / Anonym / A tak se neptám / Bílá hora