Přední současný badatel na poli rané křesťanské literatury prof. Markschies, navazující na nejlepší tradice tübingenské historiografie (A. von Harnack), předkládá hluboce fundovanou, a přitom čtenářsky přístupnou analýzu struktur a forem života nejstarší církve. Na základě bohatých i málo známých dokladů z církevní i „pohanské“ literatury, ale též z papyrů, inskripcí a interpretací archeologických nálezů rekonstruuje život rané církve jako život „mezi dvěma světy“, tj. světem římské pozdní antiky na jedné straně a „královstvím nebeským“ na straně druhé. Úvodní část knihy představuje jednotlivá centra nejstaršího křesťanství v jejich vzájemných vztazích i ve vztazích k římskému impériu a zabývá se regionálními odlišnostmi křesťanských obcí. Ve druhé kapitole předestírá autor rozmanité podoby individuálního náboženského života raného křesťana ve vztahu ke kulturním, politickým a náboženským formám římské oikumeny. Třetí kapitola se zabývá dvěma aspekty raně křesťanského života, které patři v současném bádání k nejvíce sledovaným: manželství a sexualita na jedné straně, asketismus na straně druhé. Rámcem čtvrté kapitoly, jež se věnuje nejrůznějším aspektům rané církve, je idea křesťanské komunity jakožto „těla Kristova“. V závěru autor připomíná rámcové téma své knihy: život mezi dvěma světy v proměnách křesťanské tradice prvních staletí a znovu otevírá jednu z nejzáhadnějších otázek evropské historiografie: jak se mohlo křesťanství z malého hnutí v nevýznamné provincii vyvinout ve státní náboženství upadající Římské říše? sakriti opis