Jako další z řady klasických právnických děl vychází Teorie práva od prof. Františka Weyra z roku 1936. Osobnost a dílo Františka Weyra jsou neodmyslitelně spjaty s meziválečným Brnem. František Weyr se významně zasloužil o založení Masarykovy univerzity v Brně a v jejím rámci zejména o založení a rozvoj právnické fakulty, na níž přednášel ústavní právo a teorii práva a jejímž prvním děkanem se stal. Význam jeho osobnosti a díla však Brno dalece překročil. Nejenže se zásadně podílel na sepsání první československé ústavy, ale především svými myšlenkami založil tzv. brněnskou školu právní teorie a soustředil kolem sebe řadu žáků a pokračovatelů. Brněnská škola právní teorie ve své době silně rezonovala s tzv. ryzí naukou právní vídeňského profesora Hanse Kelsena, s nímž Weyra pojilo také osobní přátelství. Dílo Teorie práva z roku 1936 je syntézou Weyrových teoretických úvah o právu a plynule tak navazuje na předchozí svazek řady Klasických právnických děl nejen přízní, ale i oborovou spojitostí s dílem Hanse Kelsena. „František Weyr patřil k nejoriginálnějším českým právním filosofům a právním teoretikům. Lze ho označit za mnohostranného právního myslitele renesančního ducha, který se zásadním způsobem přičinil o rozkvět české právní teorie a právní vědy. Weyrova právní teorie oslovila celou generaci právních vědců, kteří ji buď následovali, nebo se naopak vymezovali na její kritice.“