Teorie avantgardy (1974) Petera Bürgera je jedním z nejvýznamnějším příspěvků k reflexi rozporuplných tendencí působících v rámci moderního umění. Bürger charakterizuje avantgardní hnutí první poloviny dvacátého století jako útok na instituci umění, vedený cílem sloučit umění v životní praxí. Tato avantgardní intence se podle Bürgera projevuje zejména v podobě produkce tzv. „neorganických“ uměleckých děl. Bürger konstatuje, že avantgardy ve svých záměrech ztroskotaly, přesto jim ale přisuzuje roli zásadního zlomu ve vývoji moderního umění. Historický význam avantgardy tkví podle Bürgera v tom, že umožnila rozpoznat rozhodující vliv normativního rámce instituce umění na společenský účinek uměleckých děl. Převládající funkce, kterou tato instituce plní v buržoazní společnosti, je dána principem autonomie: tím, že se umění vyděluje z životní praxe, staví se sice do opozice ke společnosti, ale současně se vzdává možnosti na ni působit. Bürger se domnívá, že po avantgardách už estetická teorie nemůže brát autonomii umění jako samozřejmost, nýbrž musí analyzovat funkci, kterou jednotlivá umělecká díla plní v rámci buržoazní společnosti právě v důsledku své autonomie. Knihu proslavila mimo jiné ostrá kritika poválečných neovantgard, které podle Bürgera institucionalizují avantgardní strategie a tím je připravují o původní kritický obsah. V tomto vydání doplňujeme Bürgerův nejvýznamnější teoretický spis překladem výboru Stárnutí moderny (2001), který zahrnuje převážně texty týkající se výtvarného umění. Statě z tohoto výboru ilustrují myšlenkovou konstrukci Teorie avantgardy analýzami dílčích problémů a konkrétními příklady z dějin umění. Zároveň doplňují celkový obraz osudu moderního umění o reflexi uměleckých fenoménů posledních dekád dvacátého století, označovaných pojmem postmoderny. V jednotlivých článcích se Bürger podrobně věnuje řadě osobností, jež jsou klíčové pro jeho estetické myšlení. Vedle představitelů kritické teorie (Theodor W. Adorno, Walter Benjamin) zde najdeme také řadu významných výtvarných umělců devatenáctého a dvacátého století (Vincent van Gogh, Pablo Picasso, Marcel Duchamp, Joseph Beuys a další).