První světová válka, která tak neuvěřitelným způsobem utnula belle époque, představuje historicky největší český „válečný zážitek“. Dosud nikdy nebylo mobilizováno tolik mužů a také jejich ztráty na bojištích do té doby dějiny nepamatovaly. Byly dokonce podstatně větší, nežli za té Druhé (a doufejme, že to tak i zůstane). Přestože vojevůdci všech bojujících stran v ní nepředvedli zrovna oslňující výkony, z vojenského hlediska představovala velice významný mezník v dějinách válečnictví. Vedle mnoha dalších se v ní poprvé ve větším měřítku uplatnila také nová zbraň – letectvo. Tak jako poslední roky rakousko-uherské éry představují předpokoj naší současnosti, tak i onu ouverturu historie českého (respektive československého) letectva napsali čeští aviatici právě v těch dobách. Dlouhá a po všech stránkách pozoruhodná historie našeho vojenského letectva se totiž nezačala psát až vyhlášením nezávislosti Československé republiky 28. října 1918 a následným konstituování Leteckého sboru v Praze. Někdy bývá poněkud opomíjen fakt, že mu předcházely boje několika desítek letců československých legií, tedy vojska ještě oficiálně nekonstituovaného státu. Do jisté míry však jeho předkapitolu – ne snad po ideové, rozhodně ale přinejmenším po personální linii – pomáhaly psát i stovky českých příslušníků rakousko-uherského letectva, ať již sloužili u armádních k.u.k. Luftfahrtruppen, nebo u námořního k.u.k. Seefliegerkorpsu. Po skončení války měli za sebou bohatou a v mnoha ohledech fascinující minulost, která ovšem v nových podmínkách, vlivem popřevratových protihabsburských nálad skončila v zapomění – podobně jako zaniklá podunajská monarchie. Stejně jako nová republika, tak i její armáda - Letecký sbor nevyjímaje - se po ideové stránce konstituovaly na negaci „rakušáctví“. Nic to však nemění na tom, že – podobně jako tomu bylo i u ostatních (mnohdy nejen) technických zbraní – v oněch prvních dnech, týdnech a měsících po převratu onen Letecký sbor zakládali a vedli právě oni „rakušáci.“ Čeští aviatici zaniklého mocnářství (na rozdíl od většiny těch česko-německých) dali veškeré své síly, zkušenosti, schopnosti a letecký entuziasmus do budování letecké zbraně nového státu. A již v prvních měsících je také měli plně prokázat při zajišťování jeho územní celistvosti. Přestože po materiální stránce začínal Letecký sbor skoro z ničeho, po stránce personální bylo rozhodně na čem stavět. Početní zastoupení českého živlu u rakousko-uherských leteckých sil bylo totiž poměrně vysoké. Jak mezi personálem létajícím, tak zejména tím pozemním, a navíc prakticky v celé odbornostní a hodnostní škále. Celá řada českých leteckých důstojníků zastávala v rakousko-uherském letectvu velitelské a řídící posty téměř na všech úrovních. Své velitelské a organizační schopnosti dali do výstavby letecké zbraně nového československého státu okamžitě, s profesionální erudicí a s velkým entuziasmem. Někteří aviatici za války dosáhli statutu leteckých es a spolu s množstvím dalších pochopitelně nescházeli ani mezi nejdekorovanějšími příslušníky ozbrojených sil habsburské monarchie. Utvořili velice zdatné a kvalitní jádro létajícího personálu Leteckého sboru. Techničtí důstojníci, mechanici, zbrojíři a další řemeslníci z Českých zemí tvořili páteř pozemního personálu rakousko-uherských leteckých setnin. Po válce byli naprosto nezastupitelní nejen u Leteckého sboru, ale také v nově budovaném čs. leteckém průmyslu, který byl za staré monarchie na našem území zastoupen jen velice skromně. V leteckých továrnách nového státu zaujali nezastupitelná místa také konstruktéři, kteří praktické zkušenosti sbírali u leteckých výrobců zaniklé monarchie. Z bývalých „rakušáckých“ aviatiků se rekrutovala také celá první generace čs. továrních pilotů a jádro prvních civilních dopravních pilotů nového státu utvořili také oni. Navzdory tomu, že 100 roků, které nás brzy oddělí od vypuknutí 1. světové války, knižní publikace Na křídlech Světové války, je v