K nejpopulárnějším učebnicím šermu, a to i mezi šermíři, kteří jinak ke znalcům odborné literatury nepatří, lze rozhodně počítat dílo Joachima Meyera, vydané několikrát tiskem, známé díky citacím v pozdější literatuře a dostupné v reprintech. Joachim Meyer (asi 1537–1571) byl německý šermířský mistr. Za svého života vyprodukoval nejméně tři šermířské učebnice. Jako mnozí před ním vycházel z tradice mistra Liechtenauera, ale na svých cestách se seznámil i s jinými školami, například se školou italskou.

Jedná se o komplexní učebnice šermu širokou škálou zbraní. Ovlivnily mnoho Meyerových následovníků (a popravdě řečeno ovlivňuje je dodnes.). Meyer je dnes považován za „nejproslulejšího z raných německých spisovatelů o šermu“ (Jacopo Gelli). Jeho dílo tvoří tři knihy, obsahující celkem pět částí podle typů zbraní: dlouhý meč, tesák, rapír, dýka, zápas, halapartna a píka. Pro každou zbraň určuje Meyer principy použití a vytváří slovník technik a potom popisuje metody útoků a jejich kombinací v boji. Názorné dřevořezy pomáhají pochopit popsané techniky. Jedná se vlastně o jedny z prvních učebnic šermu jako svého druhu sportovní disciplíny. Stejně jako předchůdci staví Meyer na nejčestnější místo dlouhý meč (který nazývá prostě Schwerdt) a považuje jej za „nejobratnější a nejmužnější ze všech zbraní“.

A právě tuto část Meyerova díla včetně původních ilustrací přinášíme poprvé v českém překladu, společně s německým textem, aby čtenář měl možnost oba texty srovnat a neměl při eventuálním nácviku problémy s porozuměním archaické němčině. Díky dobovým ilustracím je tento reprint ovšem hodnotný nejenom jako učebnice šermu, ale i jako doklad renesanční knižní a grafické tvorby.
sakriti opis