Kniha je věnována prvním šedesáti letům existence českobudějovické diecéze, tj. rokům 1785-1845, která pokrývají episkopáty prvního a druhého českobudějovického biskupa – Jana Prokopa Schaaffgotsche a Arnošta Konstantina Růžičky.
Nejprve kniha popisuje období před založením biskupství (1. kapitola), konkrétně církevně-politické dění za vlády císařovny Marie Terezie (1740-1780) a státní církevní politiku za samostatného panování jejího syna Josefa II. (1780-1790). Následující kapitola se věnuje stavu církve na jihu Čech v čase tereziánských a josefínských reforem (2. kapitola).
Dalším tématem, které kniha zpracovává (3. kapitola), je samotný proces založení českobudějovické diecéze. Následující část knihy (4. kapitola) je věnována diecézi za působení jejího prvního biskupa v letech 1785-1813. Jedním ze Schaaffgotschových nejbližších spolupracovníků byl Arnošt Konstantin Růžička, který v diecézi působil od roku 1794 jako kanovník. Roku 1797 jej Schaaffgotsche jmenoval svým generálním vikářem, a tím se z něho stal jeho nejbližší spolupracovník při řízení diecéze. Po Schaaffgotschově smrti byl Růžička pověřen vedením diecéze a roku 1815 byl jmenován českobudějovickým biskupem (5. kapitola). Poslední část knihy (6. kapitola) se věnuje diecézi za Růžičkova episkopátu, tj. v letech 1815-1845.