Nejvýznamnější představitel české germanistiky v období před druhou světovou válkou Otokar Fischer (1883-1938) se rovněž podstatně zapsal do dějin literárněvědné bohemistiky a oboru propojujícího zájmy obou filologií, germanobohemistiky, výraznou pozornost věnoval otázkám teatrologickým. Během pětatřicetileté odborné kariéry zveřejnil bezmála tři tisíce příspěvků ve vědeckých publikacích, sbornících, časopisech i v denním tisku, psaných kromě češtiny též v němčině a francouzštině. Pro přítomný výbor jich editor vybral 165 a seřadil je do sedmi oddílů ve dvou svazcích. Sv. 2: Práce germanistické přinášejí kromě goethovských, nietzschovských, wedekindovských či krausovských pojednání též jednu z prvních Fischerových studií, o H. W. Gerstenbergovi jako literárním kritikovi a recenzentovi Hamburgische Neue Zeitung; studie a stati o ostatních literaturách, práce komparativní a články o překladech se v sedmatřiceti textech věnují např. dílům Marlowovým, Shakespearovým, Nietzschovým, Strindbergovým nebo vztahům mezi literární látkou anglickou a francouzskou, německou a anglickou, českou a německou apod. Studie k otázkám formy pojednávají o specifice volného verše, charakteru českého rýmu a přízvuku nebo o podobě Kollárova sonetu či Březinova rýmu. Do následujícího oddílu, Literární publicistika, jsou vybrány osobněji laděné články či vzpomínky, stati, které se zabývají spisovatelskými biografiemi či situací v Německu po nacistickém převratu.