Třináct nejznámějších básní Tadeusze Gajcyho (1922–1944), jednoho z „varšavských dvacetiletých“ tvůrců, kteří se narodili do první generace samostatného Polska a zahynuli na barikádách Varšavského povstání.
Mezi kulisami naplňující se apokalypsy nacházíme u Gajcyho víc, než jen válečnou poezii či chválu vlastenectví – čteme otevřené hovory k sobě samému, obracení se k Bohu, milostné momenty i krutou grotesku. Hajej dadej na provaze, hajej nynej na háku, / sni o bílém ubrusu a zářící jedli. (Štědrý večer 1942) Výbor z Gajcyho básnické tvorby vychází v čerstvém překladu Josefa Mlejnka u příležitosti 70. výročí Varšavského povstání. Odborným doslovem knihu opatřil Maciej Ruczaj. sakriti opis