Michal Singer (* 1959 v Praze) se touto knihou představuje jako jeden ze solitérů generace výtvarníků, jejichž postmoderní přebývání na planetě umění bylo jedním z východisek, jak přežít šedivou nicotnost reality pozdního socialismu.
Tvorba z osmdesátých let 20. století, s mírným přesahem do let devadesátých, nebyla celistvě veřejnosti ukázána. Jedná se o vize zčásti surreálné a zčásti zaměřené na odcházející atmosféru městské periferie spojenou se Singerovým milovaným Smíchovem, k němuž je připoután magickým vztahem. Nezapře básnivě syrovou inspiraci dílem Pavla Brázdy a emocionální minimalismus Ivana Sobotky. V knize nalezneme autentické a dosud nepublikované autorovy básně. Michal studoval v letech 1980–1984 filosofii na Univerzitě Karlově, aby až do začátku revoluce paradoxně působil v dělnických profesích. V devadesátých letech stál u zrodu týdeníku Respekt a podílel se na jeho grafické podobě, stejně tak spolupracoval s redakcí Revolver Revue.
Singerovo dílo je zastoupeno v Národní galerii v Praze a v celé řadě domácích a zahraničních soukromých sbírek. sakriti opis