Čemu nás učí první jezuitský papež Slova papeže Františka ve společnosti rezonují, papež na žebříčku popularity stoupá. Tento fakt je zajímavý, protože František zpochybňuje náš životní styl a priority od samotných základů, a přesto jej nepovažujeme za trapného mravokárce – spíše za prostého řečníka, který sděluje nepříjemné pravdy, jež jsme už dávno potřebovali slyšet. František nezpochybňuje jen praktiky Církve, ale celý přístup naší civilizace k otázkám vůdcovství. Ukazuje nám vizi toho, jak by měli vůdci žít a jakých hodnot by se měli držet. Tato kniha není o katolické víře a není ani Františkovým životopisem. Zvláštní je, že dnes již přečetné Františkovy životopisy se víceméně mlčky vyhýbají Bergogliově jezuitské spiritualitě, která jej na roli vůdce plně připravila a dosud určuje jeho způsob myšlení a konání. Kniha je proto především učebnicí vůdcovství a jako případová studie v ní posloužil papež František a jeho duchovní vůdcovské imperativy: Důkladně poznejte sami sebe, ale žijte službou druhým! Vnořte se cele do světa, ale denně se ze světa stahujte! Žijte přítomností, ctěte tradici a tvořte budoucnost! Člověk připravující se na vůdcovskou roli nemusí být nutně křesťan či věřící, aby si principy této knihy osvojil. Musí pochopit jen to, že skutečné vůdcovství má hluboce duchovní charakter.