Struktura Obsidiánových šílenců, první autorské sbírky Jana Riedlbaucha, je založena na napětí mezi dlouhými cykly strhujícími svou neklidnou fantaskností a expresivitou a křehkou přírodní lyrikou. Téma šílenců, umělců s tíživou tvůrčí energií (Dante, Li Pó, Sade, Nietzsche, C.G. Jung, Holan; Grünewald, Goya, Gogh, Odilon Redon, Paul Klee, Chirico; Bergman, Saura…), se promítá zejména v dlouhých cyklech, které tvoří vrchol sbírky ve středním oddílu s básněmi Agara, mor v morku Amor, Oči dokořán mrtvého básníka a v závěrečné kódě Ptáte se kdo všechno bydlí v bardově bardo-lebce, grotesce reflektující stav současného rozpadajícího se světa. Tyto temné cykly vyvažují lyrické básně s obrazy z české krajiny, ale také španělské, korejské…, často se jedná o kresby či náčrty v dvojbásních s vnitřním pnutím. Krajina v souvislosti s odkazem romantické poezie umožňuje transcendenci básníkova osudu, jakož i lidského osudu obecně. Riedlbauchova obraznost i formální koncepce v jednotlivých básních i v kompozici celé sbírky vychází z jeho zkušenosti s klasickou hudbou: mohutnost metaforiky vyrůstá nejen z barevných akordů jednotlivých obrazů, ale i z moderního hudebního rytmu, podtržených panteistickým proudem vrstvících se kosmických představ.