Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století strávil korejský historik Han Hung-su v Evropě dlouhých dvanáct let a osobně se jej dotkly dramatické historické momenty jako obsazení Rakouska, nacistický útok na Sovětský svaz, osvobození Československa, odsun německého obyvatelstva i rozdělení jeho rodné Koreje. Po studiích v Tokiu, Vídni, Bernu, Freiburgu a práci ve vídeňském Státním etnologickém muzeu se Han Hung-su v roce 1943 na pět let usadil v Praze. V domě dnes nazývaném "Werichova vila" napsal řadu odborných a populárních článků následovaných knihou o dějinách Koreje. Neúnavný propagátor své země po sobě zanechal též překlady korejské literatury do němčiny a češtiny i z češtiny do korejštiny - a také skupinu žáků, kteří poté položili základ v té době v Evropě neexistujícího orientalistického oboru, koreanistiky. Byť byl Han Hung-su na svou dobu výjimečně vzdělaným archeologem a prehistorikem a jeho práce vyšly v pěti jazycích, jeho jméno a dílo upadly v zapomnění. V severní Koreji, kam jej osobním dopisem pozval sám severokorejský vůdce Kim Il-song, založil moderní archeologii a muzejnictví, ale jeho zásluhy byly "vymazány" poté, co kolem roku 1953 zmizel v jedné z politických čistek. V Evropě jeho zapomnění napomohl fakt, že žil, pracoval a publikoval na obou stranách v době jeho života vznikající železné opony. Tato kniha je tak prvním systematičtějším pokusem o rekonstrukci jeho života a připomenutím jeho v Praze napsaných prací, které iniciovaly výzkum Koreje v tehdejším Československu.