Zdá se, že je tomu už dávno, co jsme se díky umění naučili vnímat neobvyklé souvislosti okolního světa a všemožných světů vnitřních. Vnímání vnějšího a vnitřního už vůči sobě nestojí v logickém protikladu, ale doplňuje se a umožňuje ve všem spatřovat jednotu. Celistvé poznání se bez vstřebání absurdit, bez propojení zdánlivých nebo i nanejvýše reálných protikladů neobejde. Možná je zapotřebí intenzitu rychle se střídajících obrazů a dějů kolem nás nepodporovat a básnicky množit, ale naopak všeobecně panující úprk „všeho kamkoli“ mírnit a z jeho nabubřelého tempa vyabstrahovat podobu jednoho jediného směru, který by nás dovedl k žádoucí jednotě. A k tomu je dobré svět objevit – objevit ho jako ostrov v hlavě. Michal Matzenauer nám podobu takového zázemí přibližuje a je jedno, zda je na něm právě poustevníkem – sbírkou Ostrovy v hlavě nás na něj zve. sakriti opis