Nová kniha zlínského autora, spisovatele a výtvarníka, ročník 1941.
V doslovu ke knize Jan Šulc píše: Básnická sbírka Jákobův dvoják dovádí dál Kovandovu touhu po úplnosti: nejen už jeden člověk, jedna rodová zkušenost, jeden úsek dějin - to vše samozřejmě také, ale též přesouvání se z místa na místo, ze země do země, ze století do století, od detailně zachycené momentky k úvaze, od dobového dokumentu k citátu z rozhovoru s přítelem, od soukromí ke slavnému uměleckému dílu, od touhy být vypravěčem (a jakým vypravěčem!) epickým (viz mimo jiné návrat k osobnosti Svedrupa) po jemnou lyrickou pasáž, od politických zpráv k tomu nejintimnějšímu, čistě osobnímu…
Jaroslav Kovanda nechce a ani neumí svět zjednodušovat, harmonizovat či konejšit. Je obklopen nekonečnou složitostí všeho, co jej obklopuje, a jen ji, nezkomolenou, drásavou a nejednoznačnou, chce vyslovit.
sakriti opis