Cílem knihy je poprvé uceleně představit české odborné veřejnosti jeden z prvních latinsky psaných raně křesťanských hagiografických textů, slavné Umučení svatých Perpetuy a Felicity (Passio sanctarum Perpetuae et Felicitatis), a zejména jeho recepci v písemnictví rané církve, a to od doby jeho sepsání na počátku 3. století po století páté, kdy v dílech Aurelia Augustina a jeho pokračovatelů zájem o tento spis vrcholí.

Toto vyprávění obsahovalo řadu revolučních či potenciálně podvratných prvků, jež byly v rozporu s dobovými sociálními i teologickými konvencemi. S průběhem doby tak byla stále častěji pociťována potřeba normalizovat tyto aspekty původního textu, díky nimž sice získal svou proslulost, ale jež v nových dobových historických i teologických kontextech pozvolna přestaly odpovídat měnícímu se ideálu svatosti. Kniha, již lze na obecné úrovni chápat rovněž jako sondu do způsobu, jak se v průběhu doby měnil koncept svatosti ruku v ruce se změněnou nábožensko-historickou situací a jak na tuto změnu reagovaly církevní autority, je doprovozena českým překladem všech Augustinových i pseudo-Augustinových kázání na svátek obou mučednic. sakriti opis