Tato kniha poprvé v české odborné literatuře soustavně pojednává sochařskou i malířskou výzdobu reprezentačních staveb Prahy. Ukazuje, že socha i malba byla tradičně uznávaným partnerem architektury a že bohatství výzdoby staveb rostlo s rozvojem stylů vrcholného a pozdního historismu i se secesí. Bez figurální výzdoby se neobešla ani pozdější reprezentační architektura: Znázorňovala publiku společenské postavení a ideje jejích budovatelů i jmenovité poslání staveb.
Kniha se zaměřuje na stavby veřejné v širokém slova smyslu. O koncipování reprezentační architektury rozhodovali její objednavatelé a příslušné výsledky byly ovlivněny mimo jiné vzájemným soubojem architektů i dekoratérů, veřejnou diskusí a regulací výstavby ze strany magistrátu města. K bohatství umělecky dekorovaných staveb přispěly existence historicky samostatných měst Prahy i mohutný rozvoj jejích předměstí.
První, nejobsáhlejší část knihy je uspořádána podle poslání staveb a sleduje, jak jejich sochařská i malířská výzdoba napomáhá sdělovat jejich poselství. Druhá část se soustředí na pražská sídla finančních ústavů, které obohatily ikonografii figurální výzdoby o některé motivy, své budovy pojímaly zvláště reprezentačně a svým působením stály za celkovým rozvojem tehdejší pražské architektury.
Třetí část knihy shrnuje poznatky o strategii a programech figurální výzdoby reprezentační architektury. Týká se zejména hlavních prvků figurální výzdoby - typických míst jejího uplatnění i bohatství zobrazovaných motivů.
Závěrečná část pojednává umělecké dekorace z hlediska jejich autorů. Nabízí přehled vůdčích sochařů i malířů a zdůrazňuje podíl architektů na konceptu figurální výzdoby.


K autorům této knihy:

Roman Prahl (1949) je profesorem v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se hlavně výtvarným uměním od konce 18. do počátku 20. století. Publikoval časopisecky i knižně množství prací z tohoto období a byl rovněž autorem mnoha souvisejících výstav. Patří po řadu let k pořadatelům mezioborových sympozií k české kultuře 19. století v Čechách a editorům jejich sborníků. Koncipoval několik významných kolektivních monografií, na nichž se jako autor podstatně podílel. Patří k nim zejména Mnichov-Praha. Výtvarné umění mezi tradicí a modernou (2012), Grafika v Praze 1800-1830 a Josef Bergler (2007), Umění náhrobku v českých zemích 1780-1830 (2004), Prag 1780-1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern (2000) a Volné směry. Časopis pražské secese a moderny (1993).

Petr Šámal (1977) působí v pražské Národní galerii a v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. Zabývá se výtvarným uměním i architekturou 19. století a počátku 20. století. V posledních letech se soustřeďuje k vizuální kultuře Prahy. Na toto téma publikoval řadu článků a studií. Je editorem a spoluautorem vícedílné knižní edice o domech jednotlivých částí Prahy a o jejich výzdobě. Ta začala vycházet v roce 2006 a je české kulturní veřejnosti již dobře známa.