Podnětem ke vzniku publikace byla otázka, zda a jak české umění první třetiny 20. století reflektovalo impulzy přicházející z italského futurismu. Myšlenka zachytit, evokovat, předvést pohyb se v našem prostředí odvíjela několika směry. Jeden zachovával tradiční umělecké formy a mířil k symbolickému abstraktnímu výrazu, další se přikláněl ke konceptuálnímu využití či znakovému jazyku a konečně třetí zapojil do výtvarného díla reálný pohyb. Futurismus je vnímán v souvislosti s nadšeným přijetím industrializace a oslavou stroje (až k představě očistné role války). Historické předobrazy futurismu lze nalézt v plynulé, rytmické křivce rostlinného secesního ornamentu či ve vědecké vizualizaci srdečního tepu ze šedesátých let 19. století. Kolem přelomu století někteří umělci usilovali o zachycení rytmu dějin v pravidelném střídání vzestupů a pádů. Témata rychlosti a pohybu jsou s futurismem těsně spjata, ale impulzy k jejich ztvárnění lze hledat i jinde, nejen ve sféře umění. Jednotlivé studie ukazují vzájemné souvislosti, posuny a variace tématu dynamismu, pohybu a času v českém výtvarném umění, filmu, fotografii a divadle první třetiny 20. století. Podobné téma nebylo dosud zpracováno, výpravná publikace zachycuje fenomén nasvěcující české dějiny umění z nového úhlu. sakriti opis