V ambitu pražského benediktinského kláštera Na Slovanech zvaného též Emauzy se zachoval rozsáhlý cyklus nástěnných maleb z doby Karla IV. Tyto malby, ač značně poničené, jsou pozoruhodné jak svým rozsahem a vysokou uměleckou kvalitou, tak složitou ikonografií. Právě rozbor obsahu Emauzského cyklu je hlavním tématem této knihy. Díky nedávno nalezenému středověkému popisu emauzských maleb je dnes možné zrekonstruovat prvotní rozpětí cyklu a pochopit jeho ideový program. Zjistilo se totiž, že malby nebyly původně pouze v ambitu, ale i v přilehlé kapli, kde se dokonce nacházely ty nejdůležitější výjevy. Cyklus byl inspirován středověkými spisy, které pomocí textu a obrazu uváděly čtenáře do dějin spásy. Základním principem tu byl tzv. typologický způsob biblické exegeze, v němž byly k událostem z Nového zákona přiřazovány starozákonní předobrazy. Malby v ambitu měly své zvláštní poslání, které zřejmě úzce souviselo s výjimečným postavením slovanského kláštera v koncepci Nového Města pražského. Očividně byly také spojeny se slavností Kopí a hřebů Páně, kterou pravidelně doprovázelo velkolepé ukazování svatých ostatků, pořádané na nedalekém novoměstském rynku. Emauzské malby tak kromě jedinečné reprezentace malířského umění Čech druhé poloviny 14. století umožňují nahlédnout i do kulturního a duchovního ovzduší Prahy za vlády císaře Karla IV. sakriti opis