Milan Uhde je ve svých vzpomínkách přesný. Vypovídá o svém dětství a rodinném zázemí, o studiích a literární tvorbě, podává jedinečný vhled do redakčního života časopisu Host do domu v šedesátých letech a zachycuje svou práci pro divadlo. Důležitou částí knihy je líčení tíživých let normalizačních a činnosti zakázaných spisovatelů v té době. Závěr knihy patří vylíčení autorova působení v české politice v letech devadesátých.

Rozpomínky. Co na sebe vím jsou svým stylem, literární kvalitou a upřímností mimořádné. Milan Uhde v nich prožitou minulost neidealizuje a neretušuje, vzpomíná a přemýšlí o ní vždy „ostny směrem k sobě“. O své chyby a omyly se otevřeně dělí se čtenáři, což je v kontextu memoárové literatury více než vzácné.

Uhdeho kniha tvoří spolu s memoárovými a deníkovými díly jeho literárních vrstevníků – Jana Zábrany, Jiřího Stránského, Ivana Klímy, Pavla Juráčka, Pavla Švandy, Václava Havla, Jiřího Kuběny a Jiřího Gruši – neocenitelný pramen k poznání české kultury a společnosti v uplynulých šedesáti letech. sakriti opis