Kniha se zabývá kolizí mezi právem veřejnosti na informace o probíhajícím trestním řízení a právem obviněného na spravedlivý proces. Tato aktuální problematika je rozebrána z hlediska české právní úpravy (včetně tzv. náhubkového zákona) i některých zahraničních úprav (německé, rakouské, americké a britské), a zejména z pohledu české, evropské i zahraniční judikatury.

V informační společnosti 21. století se právo veřejnosti na informace o trestním řízení uskutečňuje převážně prostřednictvím sdělovacích prostředků. Každý, proti komu je vedeno trestní řízení, má právo na spravedlivý proces a na respektování presumpce neviny i svého soukromí. Záležitosti projednávané soudy mohou být samozřejmě veřejně diskutovány, ať již v odborných časopisech, sdělovacích prostředcích, či na veřejnosti jako takové. Soud veřejného mínění však nemůže nahrazovat ani ovlivňovat skutečný trestní soud.

Za jakých podmínek mají média přístup do soudní síně, jaké jsou hranice investigativní žurnalistiky ve vztahu k trestnímu řízení, a jak může masivní mediální kampaň ovlivnit spravedlnost řízení proti obviněnému, který je mediálně odsouzen dříve, než ve věci vůbec začalo soudní jednání? To jsou jen některé otázky, které autor nastoluje a na něž se snaží hledat odpovědi.