Kniha pojednává o osobnosti a uměleckém mecenátu Antonia Rambalda hraběte z Collalto a San Salvatore (1681–1740), dvořana a diplomata císaře Karla VI., jehož vláda je spojována s dobou středoevropského vrcholného baroku. Hrabě přišel roku 1707 z rodné Itálie na Moravu, aby se ujal správy jemu svěřeného rodinného majetku, který zahrnoval panství Brtnice, Černá a statek Německý Rudolec. Svůj život však naplnil i z jiné stránky. Sám nadšený vzdělanec (erudita) a básník se stal vyhledávaným a štědrým mecenášem v literárních a uměleckých kruzích mezi Moravou a Itálií. U císařského dvora ve Vídni se kolem jeho osoby utvořil malý klan italských literátů a umělců (Apostolo Zeno, Daniel Antonio Bertoli, Giovanni Antonio Pellegrini aj.), četné významné styky udržoval i na Apeninském poloostrově (Ludovico Antonio Muratori, Antonio Bellucci, Rosalba Carriera, Antonio Lucino, Giuseppe Maria Crespi aj.). Ve svém mecenátu se stal zvláště na Moravě výjimečným, ale osamoceným jedincem. Proto se nám Collaltova činnost a jeho sakriti opis