Román Slepá skvrna je v pořadí pátým titulem Torkila Damhauga, prostřednictvím knižních klubů ho četlo 60 tisíc norských čtenářů a velmi pozitivní hodnocení vyslovila i kritika. Liss žije v Amsterdamu, když ale její sestra Mailin náhle zmizí, vrací se prvním letadlem domů do Osla. Sestry od dětství sdílely společné zážitky stejně jako místa, kam utíkaly, když jim bylo smutno. Za zmizením Mailin, která pracovala jako psychoterapeutka, se skrývá tajemství. Jakou roli v něm hraje dvanáctiletý Jo, který se rozhodl skončit se svým životem? Slepá skvrna je vyprávěna v dramatickém tempu, které bere dech. Jde o napínavý příběh ukazující krutost, jež si může člověka a jeho nitro podmanit a ovládnout veškeré jeho chování. Čtenář prochází řadu různých prostředí, jako jsou podsvětí v Amsterdamu, opuštěná chata v hlubokých norských lesích a především drahá psychiatrická ordinace v nejlepší čtvrti Osla. Ale také policejní pátrání, které musí brát ohled na celebrity, takže vrah je jako obvykle rychlejší; a je tu i milostná aférka osamělého policejního vyšetřovatele s emancipovanou lékařkou ze soudní patologie. A přesto je to detektivka neobvyklá, otevírá například závažná témata drog, incestu a anorexie. Jako perfektně napsaná psychologická studie o křehkosti člověka podává svědectví o tom, že jistá vnitřní zranění jsou nezhojitelná. Damhaug umí přesvědčit čtenáře, že případ je pravdivý, nebo – což je ještě horší – pravděpodobný kdekoli na světě. sakriti opis