Esej, ve kterém se Jaromír Zemina stává poutníkem po krajině severních Čech, zvláště Českého ráje. V centru jeho pozornosti jsou zejména pískovcové sochy Matyáše Bernarda Brauna (ale také Václava Levého), geniálně dotvářející krásu krajiny, která se stala po dalších tři sta let trvalou inspirací pro české umění. Zemina se zhostil také role průvodce výtvarnými a literárními díly, ovlivněnými tímto krajem s jeho sochařstvím. sakriti opis