Tři muži a dvě ženy se sejdou jednoho dubnového víkendu roku 1982 v normandském domě na břehu Seiny. Antoine de Stermaria je malíř, Juan Larrea spisovatel a Karel Kepela divadelní režisér. Spojuje je umění, jejich evropanství a exulantství zároveň, zhroucení nejrůznějších utopií končícího století a láska k ženám, ne-li k ženě jediné. V oněch dvou dnech se ve vzpomínkách jejich osudy vícekrát protnou na mapě evropských měst, z nichž mimořádnou roli hraje Praha, na mapě historických událostí, Československo nevyjímaje, uměleckých a myšlenkových mezníků levicové inteligence i na mapě soukromých citových úběžníků způsobem tak nečekaným a málo pravděpodobným, jak je toho schopen jedině život. V závěrečném obraze splyne v jedno Seina, Vltava a Styx z vlámského plátna v madridském Pradu… Španělský spisovatel se zkušeností levicové iluze, koncentračního tábora a mnohaletého exilu tu francouzsky napsal svůj nejčeštější román. sakriti opis