Druhá básnická sbírka autora pozoruhodných Vodních mlýnků (Weles 2003), za které byl autor nominován na objev roku 2003 v prestižní knižní ceně Magnesia Litera, výtvarně doplněná grafickými miniaturami Františka Hubatky... V těchto verších tiše povrzává čas, který se počítá a vrací se k nám se střídáním ročních období. Skřivan se vznese nad pole, vzplanou ohně v červencové noci, dozrají šípky a děti postaví sněhuláky. Zaklape vlak, světlo v okně se rozsvítí. A básník, který bydlí v tom domě u trati, pracuje po večerech jako řezbář, který ve špalíku vonícího dřeva nalézá s jistotou tvar, jejž pak koloruje barvami, které spatřil na obloze a v krajině Jeseníků, jejichž bolavým světlem spolu s ním procházíme. To ovšem nejsou idylické obrázky zhmotňující snění o venkově za psacím stolem pražského či brněnského bytu, v nichž zní cinkot skla z kavárny na rohu. Ne, zde můžeme vše konkrétně nahmatat, skutečné špinavé bláto se lepí na boty, skutečné chmýří odlétá z topolů, skutečný mráz zalézá pod kabát na polní cestě a důvěrně známá smrt–sousedka se krmí mlhou pod modříny za oknem. Ale je tu ještě láska… Druhá básnická sbírka autora pozoruhodných Vodních mlýnků (Weles 2003), za které byl autor nominován na objev roku 2003 v prestižní knižní ceně Magnesia Litera, výtvarně doplněná grafickými miniaturami Františka Hubatky... V těchto verších tiše povrzává čas, který se počítá a vrací se k nám se střídáním ročních období. Skřivan se vznese nad pole, vzplanou ohně v červencové noci, dozrají šípky a děti postaví sněhuláky. Zaklape vlak, světlo v okně se rozsvítí. A básník, který bydlí v tom domě u trati, pracuje po večerech jako řezbář, který ve špalíku vonícího dřeva nalézá s jistotou tvar, jejž pak koloruje barvami, které spatřil na obloze a v krajině Jeseníků, jejichž bolavým světlem spolu s ním procházíme. To ovšem nejsou idylické obrázky zhmotňující snění o venkově za psacím stolem pražského či brněnského bytu, v nichž zní cinkot skla z kavárny na rohu. Ne, zde můžeme vše konkrétně nahmatat, skutečné špinavé bláto se lepí na boty, skutečné chmýří odlétá z topolů, skutečný mráz zalézá pod kabát na polní cestě a důvěrně známá smrt–sousedka se krmí mlhou pod modříny za oknem. Ale je tu ještě láska…