Profesor Milan Balabán je znám jako znalec Starého zákona, hebraista, teolog, esejista, překladatel starozákonní Písně písní. Málokdo přitom ví, že po celý svůj život též píše básně, které se dodnes nedočkaly knižního vydání, otištěno bylo pouze několik z nich časopisecky. Přítomná kniha představuje soubor Balabánových básní, zahrnující léta 1953–2003. Rozdělena je do tří oddílů: první (1953–1969) představuje Balabána zejména jako lyrika, osobitě ve svých básních spájejícího konkrétní vidění přírody s meditací o lidském údělu. Druhý oddíl (1970–1977) ukazuje Balabána jako velkého básnického experimentátora: v básních na biblická témata rozehrává všechny možnosti verše – zvukové, vizuální, rytmické. Nejde o formální experiment, básně zachovávají hloubku obsahu, jsou svědectvím o mimořádně těžké době (profesor Balabán, signatář Charty 77, byl zbaven možnosti působit jako evangelický farář a byl donucen živit se jako čistič kanálů). Závěrečný oddíl (1977–2003) představuje Balabána jako básníka-svědka, statečného občana, kronikáře doby. Ve vypjatě osobních, naléhavých básních, spojujících všechnu předešlou autorovu básnickou zkušenost, vytvořil jedinečné básnické svědectví o lidské statečnosti, nepoddajnosti, vůli nenechat se zlomit a stále žít s perspektivou naděje.