Výstava prostřednictvím osudu Bohuslava Hasištejnského črtá celkový obraz doby, v níž žil. Byla to doba, kdy se stabilizuje postavení českých zemí v Evropě. Byla to doba první globalizace: doba zámořských objevů, rozvoje mezinárodního obchodu i nástupu nových informačních technologií (knihtisk). Českým zemím vládne dynastie Jagellonců. Bohuslav Hasištejnský se do okruhu spolupracovníků krále Vladislava Jagellonského dostává už v mládí. Zpočátku působí v jeho kanceláři na Pražském hradě. Královská kancelář je centrem humanistické vzdělanosti a na Hradě probíhají významné stavební změny. Výstava naznačuje pestrost tehdejší kultury a shromažďuje díla architektury, malířství, sochařství, užitého umění a knižní kultury. Představuje skvosty Svatovítského pokladu, pocházející právě z této neklidné, ale tvořivé doby. Dürerův proslulý lept Velké dělo, jenž většinou vůbec nebývá vystavován, zase připomíná obrovský dobový problém, prostupující i Bohuslavovo literární dílo – ohrožení Evropy dobyvačnými nájezdy Turků. Řadou vynikajících uměleckých děl je představen jeden z pilířů české státnosti a národního sebeuvědomění – kult českého patrona sv. Václava, jemuž Bohuslav v roce 1489 věnuje své stěžejní dílo – Žalobu ke sv. Václavu. Výstava dále ukazuje obrazy slavných malířů Joose van Cleve nebo Hanse Schäufeleina, spojené s Pražským hradem i díla spjatá s panstvím Hasištejnských na severu Čech, kde Bohuslav tráví konec života. Na hradě Hasištejně zakládá evropsky významnou soukromou humanistickou školu, která patří k základům tradice českého školství. Bohuslav shromáždil jedinečnou knihovnu, která se z velké části dochovala dodnes. Především však po sobě zanechal rozsáhlé a po staletí vysoce ceněné básnické dílo, jež není jen příkladem brilantního užití latiny, ale také výpovědí o člověku a době s jejími traumaty, která tak důvěrně připomínají naše dnešní starosti.