Michal Nesázal patří k solitérům, kteří se nenechávají strhnout módními vlnami aktuálních tendencí. Proto je jeho práce těžko zařaditelná a má onen vzácný punc původnosti, se kterým se ve výtvarné produkci posledních let nesetkáváme příliš často. Filosofie jeho tvorby je introvertní, založená na privátních kódech umělcova mentálního světa, jeho pravidlech a hlavně na způsobu čerpání z jednotlivých zkušenostních vrstev. Důležitou roli v ní hraje osobní zaujetí a jakási vnitřní nutnost vyjádřit se, jednoduše řečeno mít důvod tvořit. Nesázal tedy neprodukuje kontinuálně (ve smyslu průběžně neustále), ale v periodách podnícených vždy opodstatnělým impulzem. Proto je jeho práce ve výsledku silná a v kontextu našeho současného umění nepřehlédnutelná: ať už se jedná o objekty, instalace a kresby z konce osmdesátých a z první poloviny devadesátých let, a nebo právě o obrazy krajin z posledních zhruba sedmi let. sakriti opis