Tančící dům je první stavbou špičkového světového architekta, která byla v Praze po sametové revoluci realizována. Pojmenování dostal podle tvaru svých dvou nárožních věží, které připomínají slavný taneční pár Freda Astaira a Ginger Rogers. Autorem Tančícího domu je americký architekt kanadsko-polského původu Frank Gehry, kterého do Prahy v roce 1992 přivedl investor stavby ING Real Estate. Spoluautorem je Vlado Milunić, český architekt jugoslávského původu, který kdysi bydlel v sousedním domě na nábřeží spolu s Václavem Havlem. Projekt Tančícího domu vzbudil v letech 1993-1994 nejrozsáhlejší veřejnou diskusi o architektuře, která se dosud v Praze odehrála, o čemž svědčí více než 200 mediálních ohlasů domu. Přesto nebo právě proto nebyl příběh vzniku domu nikdy zdokumentován vcelku. Kniha o Tančícím domě je výsledkem dvouleté práce editorky Ireny Fialové, která z českých a amerických archivů shromáždila známé i nové informace a dokumenty, které setřídila a zpracovala tak, aby oslovily jak laickou, tak i odbornou veřejnost. V knize je zdokumentován celý vzrušující proces vzniku Tančícího domu, na kterém si Frank Gehry ověřil výhody a možnosti vyžití 3D počítačového modelování, bez kterého by její geometrie volných forem nemohla být realizována. Gehryho Guggenheimovo muzeum v Bilbau se proslavilo jako první realizace „digitálního“ 21. století - je to však právě Tančící dům, kterému by měl tento titul patřit.