Benediktinský mnich Anselm Grün a český filozof náboženství Tomáš Halík, kteří patří k nejčtenějším autorům současné spirituální literatury v Evropě, napsali společnou knihu. V ní se z různých úhlů, daných též rozdílným typem životního příběhu a prostředí, v němž vyrůstali, zamýšlejí nad možným přínosem ateismu pro prohloubení křesťanské víry. Rozlišují různé druhy náboženskosti a různé druhy nevíry. Zaměřují se především na „ateismus bolesti“, jemuž konfrontace s tragikou a složitostí dnešního světa nedovoluje nekriticky přijmout tradiční pojetí Boha jako všemocného režiséra světa, ale také na „apateismus“ – dnes rozšířenou lhostejnost nejen vůči náboženství, nýbrž i vůči otázkám, které vznáší víra. Shodují se v názoru, že živá víra v krizích zraje a je schopna „obejmout“ a integrovat i onu zkušenost, z níž vyrůstal kritický ateismus. Paralelní odpovědi obou autorů na zásadní spirituální otázky dnešního světa a jejich společný rozhovor rámují dvě meditace – nejprve úvaha Tomáše Halíka nad výrokem Fridricha Nietzscheho „Bůh je mrtev“ a na konci reflexe Anselma Grüna nad kázáním apoštola Pavla o neznámém bohu na athénském Areopagu. sakriti opis